V neděli jsme měli v Brně - Husovicích vzpomínkovou mši na pana profesora Stanislava Krátkého, který zde v minulosti působil jako kaplan. Byl to velmi pokorný a laskavý člověk, jenž se nebál přijmout Boží vůli i přesto, že věděl, že za to možná těžce zaplatí. V roce 1958 byl zatčen, obviněn z „podvratné činnosti proti státnímu zřízení, společenskému řádu a vymoženostem pracujícího lidu“ a odsouzen na tři roky vězení.   

Měla jsem tu čest se s panem profesorem několikrát setkat. Když si na něj vzpomenu, hned mi vytane na mysli věta, kterou nám dětem říkával: „Ano a rád, i když je to těžké." Jako malá jsem se jí snažila řídit především v situacích, kdy jsem měla doma pomáhat rodičům a nechtělo se mi. A čím jsem starší, tím častěji si tuto větu opakuji. Vždyť kolikrát za den jsem příliš unavená na to, abych vložila svou energii do pomoci druhým, příliš podrážděná na to, abych někoho potěšila pouhým úsměvem či vlídným slovem, příliš zaneprázdněná na to, abych si našla chvíli a někoho vyslechla...je toho spoustu. Jak moc bych chtěla na tyto výzvy odpovědět slovy „ano a ráda, i když je to těžké"! Daří se to jen zřídka a musím překonávat sama sebe stále znova a znova. Nicméně mám velký vzor v Ježíši, který se pro nás nechal potupit a přibít na kříž a udělal to rád, přestože musel podstoupit velká muka... z lásky ke každému z nás. Kéž bychom byli schopni se Jeho lásce alespoň malinko přiblížit. :)

V Husovicích připravujeme moderovanou adoraci na téma „Učiň mě, Pane, nástrojem". V této souvislosti jsem si vzpomněla právě na profesora Krátkého, který se Pánu skutečně odevzdal, stal se Božím nástrojem a svým životem inspiroval velké množství lidí. Budu si ho pamatovat jako statečného člověka, který konal s velkou pokorou a láskou a neváhal se obětovat pro druhé. Bohu díky za něj!