Všichni to známe - den blbec, špatná nálada, jsme nepříjemní na všechny okolo a přejeme si, aby ten den už rychle skončil. Nebo hůř - špatné období, moc se nám toho nedaří a pořád se nějak nemůžeme odrazit ode dna. V takových chvílích nám třeba nedělá problém se hodně modlit, prosit o světlo na konci tunelu...ale zapomínáme děkovat a chválit Boha za to všechno, co bereme jako samozřejmost. Myslím si, že ale právě v okamžicích, kdy se cítíme Bohem opuštění a nepochopení, je tohle strašně důležité.

Jela jsem dnes večer po dlouhém a únavném dni šalinou domů ze školy, hlava jak balón od přemýšlení nad vším možným i nemožným a říkala jsem si: ať už je zas líp...nacpala jsem sluchátka do uší a začala mi hrát písnička Že jsi Král, k níž jsem v létě vymyslela slova právě v situaci, kdy mi nebylo do smíchu. Koukla jsem z okna a v duchu sama sebe ujistila, že Bůh je Král mého života...je Králem i v mých selháních, slabostech a ve všem, s čím si nevím rady.

Přikládám písničku a třeba někoho z vás povzbudí :-)