Z kázání olomouckého arcibiskupa Jana Graubnera během cyrilometodějských oslav na Velehradě:

"...neumíme odhalit novou tvář ideologie, když ji šíří někdo jiný. I když marxismus přesedlal z oblasti ekonomiky do oblasti kultury, stále bere svobodu, rozvrací řád a budí nenávist." V další části projevu ukázal, kam svými předchozími slovy mířil. A proč je mnohými označován za představitele konzervativního směru mezi českými duchovními. Novodobé marxisty totiž vidí nikoli mezi ochránci dělnické třídy, ale mezi obhájci práv menšin, zejména sexuálních. "Zpochybňují všechno přirozené, jako je právo na život od početí až do přirozené smrti, rozdílnost muže a ženy či právo dětí na bezpečí domova postaveného na věrné lásce otce a matky," prohlásil v kázání Graubner.

Lidové noviny, 7. července 2018

 

Chovám úctu ke všem duchovním, kteří zasvětili svůj život Bohu a obdivuji jejich odhodlání. Dřív jsem se před ostatními nebála říct nahlas své výtky k tomu a onomu knězi, k nezáživnému kázání nebo způsobu, jak se chovají při bohoslužbách. Teď se za to stydím a doufám, že jsem dostala pořádnou lekci pokory, aby mě něco takového už nenapadlo, protože tito kněží jistě vykonávají svá povolání jak nejlépe mohou a mně ani v nejmenším nepřísluší je soudit. Poslední dobou mám ale pocit, že je důležité se u některých výroků ozvat a společně o důležitých věcech diskutovat. 

Mše svatá na Velehradě, keré se účastní 30 000 lidí ze společnosti, která je rozdělená. Ze společnosti, které chybí morální vzor. Jan Graubner mluví o tom, že homosexuálové zpochybňují všechno přirozené. Takže tohle je to, co nás trápí? Na stránkách KDU čtu, že chtějí chránit tradiční rodinu. Přemýšlím, čím je tradiční rodina ohrožena - napadají mě rozvody, tak asi brzy bude schválen zákon o zákazu rozvodů, jinak si to neumím vysvětlit. Ale teď vážně. Naše společnost je v krizi a olomoucký arcibiskup v tak významný den volí tato slova. Mně je smutno, protože mám pocit, že musíme mluvit o mnohem závažnějších problémech a že to někteří naši církevní představitelé nevidí nebo nechtějí vidět. Církev tu má být pro lidi, má je povzbuzovat. Já mám pocit, že se tváříme, že v cíkrvi homosexuálové nejsou, jenže to není pravda. Ze slov Graubnera necítím otevřenost, spíše verdikt nad sexuálními menšinami, že jsou něco zvráceného. Nevím, jestli to bylo myšleno až takhle "tvrdě", ale nejsem jediná, na koho to tímto stylem působí. 

Mezitím na Slovensku: 

Dnes jsme odehráli definitivně poslední představení sezóny, a to na slovenském festivalu Pohoda - inscenaci Přes ploty o naší nemocné společnosti. A potom se stalo něco neuvěřitelného - všichni diváci tleskali ve stoje, následovala beseda s Fedorem Gálem, režisérem Michalem Skočovským a dramaturgyní Markétou Špetíkovou, pak i s novinářem Erikem Tabery a do toho vystoupil slovenský prezident Andrej Kiska a poté i rodiče zavražděného slovenského novináře Jána Kuciaka a jeho snoubenky. Tak emotivní závěr sezóny by nikdo z nás nevymyslel. A tak i vám děkujeme, že vám nejsou věci okolo nás lhostejné a přejeme vám jen to dobré. Dávejte na sebe pozor. Vaše Slovácké divadlo.

Podle mě je to k zamyšlení. Ano, církev má zaujímat jasná stanoviska k důležitým otázkám. Má na problémy upozorňovat a mluvit o nich a je skvělé, že spousta duchovních to dělá. Ale víc než kdy dřív mám pocit, že mlčíme, když je potřeba promluvit a naopak mluvíme až příliš, když máme naslouchat. Ale církev jsme my všichni a je to na nás. Nezapomínejme na opravdové křesťanské hodnoty a prosím, modleme se za naši společnost. Je to potřeba.